Ona

8. října 2008 v 23:22 | Hermit |  Střepy prastarého světa
Koukala se z okna. Nechtěl jsem, aby byla smutná.
Chci, aby se smála, aby byla šťastná.
Objal jsem ji a co nejpevněji stisknul.
Políbil jsem ji na čelo a ucítil vůni jejích vlasů.
Nemohl jsem se potom nadechnout.
Nechtěl jsem už nikdy cítit nic jinýho.
Její tělo vyzařovalo teplo. Pomalu mě zahřívalo.
Nebyl jsem si jist, zda jsem ji objímal já, či zda to bylo naopak.
Připadal jsem si, jako bychom se spojili v jedno tělo.
Nasál jsem její vůni a její teplo.
Stal jsem se její součástí.
Bušilo mi její srdce.
Dýchal jsem jejími plícemi.
Myslel za mě její mozek.
Schoval jsem se uvnitř.
Ona je krásnější.
Ona je chytřejší.
Ona je lepší.
Chci v ní zůstat navždy ukrytý.
Chci reagovat skrz ni.
Chci se koukat na svět jejíma očima.
Stáhli jsme rolety.
Šli jsme se osprchovat.
Zalezli jsem pod peřinu.
Zamotali jsme se do deky.
Chtěli jsme usnout.
Navždy…
Spolu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama