Obraz

8. října 2008 v 23:19 | Hermit |  Střepy prastarého světa
Namaloval jsem obraz. Dal jsem do něj vše, co je ve mně. Ten obraz byl portrétem mé duše. Ukázal jsem ho mému nejlepšímu příteli. Pohleděl na něj a skácel se k zemi. Zemřel. Vyděsil jsem se. Zavolal jsem si znalce obrazů, abych vyslechl jeho názor. Pohleděl na něj. Tvář se mu zkřivila hrůzou. Skácel se k zemi. Zemřel. Napadlo mě, že je ten obraz prokletý. Přikryl jsem ho dekou. Zavolal jsem si exorcistu, aby jej vyčistil. Natáhl ruku před sebe a svíral krucifix. Odkryl jsem malbu. Kříž se zlomil jako párátko a on vykřikl. Během toho zestárl o třicet let. Skácel se k zemi. Zemřel. Vykopal jsem díru. Vhodil jsem obraz dovnitř a pohřbil jej. Stromy nedaleko odtud zšedivěly, opadaly a zemřely. Tráva zhnědla. Nemohl jsem ho tam nechat. Znovu jsem ho vykopal. Položil jsem ho na cestu a polil benzínem. Škrtnul jsem sirkou. Začal hořet obrovským černým plamenem, z něhož vycházel hustý dým. Rozléhal se po okolí. Stále stoupal. Ničil přírodu. Spaloval vzduch. Zabíjel ptactvo. Než dohořel, dým se rozprostil po celé obloze. Nebe zčernalo. Světlo zmizelo. Ulice zahalila temnota. Populaci přepadl totální záchvat vražedné extáze. Smilnili a vzájemně se přitom zabíjeli. Jeden po druhém. Nic už nebylo jako dřív…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama