Vodní víla

10. července 2009 v 17:39 |  Ze života hmyzu
Přivolal jsem déšť, ale nikdo jiný kromě mě nezmoknul
Způsobil jsem záplavy, ale nikdo kromě mě neutonul
Sedím schoulený v koutě v zaplavené místnosti
Voda mi sahá až po prsa
Klepu se zimou
Prší stále dál a dál a kapky bičují hladinu
Nevím, zda tu něco je, a nevím, zda tu nic není
Mladá Číňanka tancuje na hladině
Oděná v tmavomodrých šatech
Má vodní víla
Neustále se usmívá
Jen tak tančí a zpívá a můj svět zatím zaplavuje voda
Bere vše s sebou
Chci křičet o pomoc
Ale nemohu otevřít ústa
Tak daleko jsem se mohl dostat

Mohla by jen natáhnout ruku a vytáhnout mě ven
Mohla by mě obejmout a darovat mi trochu svého tepla
Mohla by přede mnou stát nahá
A mohli bychom být jen my dva

Zavírám dveře, aby se na nás nikdo nemohl dívat
 

Sen o snění

23. května 2009 v 23:55 | Hermit |  Ze života hmyzu
Je jeden takový bod. Jedno takové místo.
Místo, kde bytí a nebytí se navzájem prolínají.
Místo, kde všechno je a zároveň nic není.
Místo, kde jsi najednou mrtvý i živý.
Když zavřeš oči, a přesto je udržíš otevřené.
Jen několik málo sekund před tím než usneš.
Pokaždé se ocitneš na tom místě.
Pouze si to nepamatuješ.
Pamatuješ si to, co bylo před, a to, co bylo poté.
Pamatuješ si sen a pamatuješ si usínání.
Když zavřeš oči, a přesto je udržíš otevřené.
Jen několik málo sekund před tím než usneš.
Uvolníš svou duši. Ocitneš se na tom místě.
A pak si to zapamatuješ.
Ocitneš se tam, kde vše je, a tam, kde nic není.
Tam, kde bytí a nebytí se vzájemně prolínají.
Budeš mrtvý i živý najednou.
A zapamatuješ si to.
Ocitneš se v prázdnotě.
Velký černý prostor všude kolem tebe, kde všechno je a všechno není.
Čas na tebe během toho nepůsobí.
Nestárneš a stáváš se nesmrtelným.
A zapamatuješ si to.
Poslední místo, kde se cítíš naprosto svobodný.
Když zavřeš oči, a přesto je udržíš otevřené.
Jen několik málo sekund před tím než usneš.
Zapamatuj si to!
Alespoň se o to pokus.

Druhá oběť civilizace

19. května 2009 v 12:03 | Hermit |  Ze života hmyzu
Opona se roztahuje a před diváky se objeví podivná scéna.
Na podiu sedí na židli postava, celá ovázaná obvazem.
Jen pouze tak sedí a vůbec se nepohybuje.
Ozve se zaklepání a na scénu vstupuje doktor v dlouhém bílém plášti.
Podívá se na postavu a praví: "Tak se podíváme, jak jste na tom."
Vytáhne z kapsy nůžky a pomalu začne postavě sundávat obvaz.
Když je hotov, ustoupí, aby na ni byl přímý pohled.
Její hlava se téměř vůbec nepodobá lidské.
Její ústa jsou zašita, její víčka rovněž.
Na hlavě má obrovský otvor, jímž byl vyňat mozek.
Místo toho byl do hlavy voperován kazetový přehrávač.
Doktor vytáhne kazetu, vloží ji a spustí.
Řekne: "Výborně. Úžasné. Nyní jsi schopen vstoupit do civilizace."
Postava vstává a odchází.
Opona se zatahuje a představení končí.
Nikdo netleská.
 


První obět civilizace

2. května 2009 v 15:08 | Hermit |  Ze života hmyzu
Opona se roztahuje a před diváky se objeví hrozivá scéna.
Na podiu stojí Velké tlusté prase oděné do drahého obleku.
Sako je celé napnuté na jeho obří postavě. Na ruce září zlaté hodinky.
Velké tlusté prase svírá v ruce dlouhý řeznický nůž.
Slintá a kvičí a působí naprosto děsivým dojmem.
Před ním leží na stole svázaná nahá mladá dívka, Čistá panna.
Velké tlusté prase přistupuje k Čisté panně.
Odřízne ji kus masa ze stehna a pozře ho.
Zařve: "Právě jsem zničil nevinnost!"
Odřízne plátek z jejího břicha a opět ho sní.
Zařve: "Právě jsem zničil veselost!"
Čistá panna křičí bolestí, zatímco Velké tlusté prase se chystá na další sousto.
Sliny se mu valí z úst, když odřezává její prso.
Zařve: "Právě jsem zničil lásku!"
Krásné tělo Čisté panny se změnilo v mršinu.
Nevypadala už vůbec jako člověk.
Velké tlusté prase ji vyřízne jazyk a spolkne ho.
Zařve: "Právě jsem zničil svobodu!"
Na závěr oddělí Čisté panně hlavu od těla a zavolá na Svinčíka.
Svinčík přiběhne na scénu a v rukou svírá obrovskou skleněnou mísu.
V ní již leží několik hlav mladých lidí, chlapců i dívek.
Velké tlusté prase k nim přihodí hlavu Čisté panny.
Zařve: "Právě jsem stvořil civilizaci!"
Opona se zatahuje a představení končí.
Nikdo netleská.


ExitA

18. března 2009 v 18:43 | Hermit |  Ze života hmyzu

Je tomu asi rok a půl, co mi kolega sinolog Karosh poskytl výběr současné čínské hudby. Z celé té řady "západ napodobujících" skupin mě silně zaujala elektro-rocková formace ExitA (出口A). Dlouho dlouho jsem pátral v nekonečném světě internetu po nějakém uceleném albu. Bohužel neúspěšně. Až do včerejšího dne, kdy jsem se na jejich myspace stránkách dočetl o čerstvě vytvořeném demíčku. Při jeho poslechu jsem byl nesmírně nadšený, neboť jsem snad ani nečekal muziku takovéto kvality, která by klidně mohla konkurovat západním industriálně rockovým kapelám. Rozhodl jsem se vytvořit tento článek jako jakousi reklamu této nadějné partě a zároveň ji doporučit všem fandům tohoto hudebního stylu.
Celé demo lze (trochu krkolomně)stáhnout či poslechnout na tomto odkazu.
Prvního alba ExitA bychom se měli dočkat už letos.


Zmizely světlušky?

1. března 2009 v 22:28 | Hermit |  Ze života hmyzu
Chtěl bych někam zmizet.
Někam hodně daleko.
Někam, kde není nikdo jiný.
Chci se objevit uprostřed pouště.
Chci vnímat to ticho a cítit ten prostor.
Tu svatou nedotknutelnost civilizací.
Aby to byl jen opuštěný ostrov a já seděl na pláži, sledoval vlny a naslouchal hlasu moře
Chci si jenom tak lehnout na zem a dívat se na nebe
Chci při tom vdechnout všechny drogy, který vytvořil náš svět.
A čekat dál až se znovu stane zázrak.
Nechat sebou cukat, nechat se vlnit, nechat se vznášet.
A to malý světýlko, který pomalu ale jistě umírá.

Zmizely světlušky?
Přestaly už růst čtyřlístky?

Zmizely hvězdy na nebi?

Sníh

21. února 2009 v 16:43 | Hermit |  Ze života hmyzu
Chci, aby celou Prahu pokryla široká vrstva sněhu.
Aby se celé město zasypalo a stále a stále nepřestávalo sněžit.
Aby tramvaje nemohli jezdit, aby auta nemohli jezdit, aby lidé mohli sotva vycházet
Aby přišla totální kalamita.
To by bylo teprve něco.

Nevím

25. prosince 2008 v 19:10 | Hermit |  Ze života hmyzu
"Tak víte?"
"Já nic nevím."
"Co nevíte?"
"Jak mam vědět, co nevím, když nic nevím?"
"A kdo to teda ví?"
"Jak mam vědět, kdo to ví, když nic nevím?"
"Vy vážně nic nevíte?"
"Já nevím."

Existuje počátek.
Existuje to, co doposud nezačalo mít počátek.
Existuje to, co doposud nezačalo nezačínat mít počátek
Existuje to, co je.
Existuje to, co není.
Existuje to, co doposud nezačalo nebýt.
Existuje to, co doposud nezačalo nezačínat nebýt.
A náhle je tu to, co není.


Takhle to dopadá, když člověk studuje Zhuanga a má k tomu dobrou Vánoční náladu :D
A taky, aby se neřeklo, že do toho blogu nic nepíšu ;)

Poustevník

19. listopadu 2008 v 19:25 | Hermit |  Ze života hmyzu
Je smutné, že není, co psát.
I když se teď tolik věcí mění. Nastává zlom. Silný zlom. Přichází tak silný proud, že ho ani jeho pramen není schopen poznat. Škoda, že si to prapůvodce všeho ani neuvědomí. Možná se to ani nedozví.
Ale bzry se ozve v té nejsvětlejší nebo nejtemnější podobě. Není nutno ho přímo soudit. Poustevník sám netuší, co na něj čeká na kraji lesa.

Znovu mi utkvěla v hlavě slova od čínského autora Yan Lianke, která se sem teď hodí:

"Je celý život jenom hra nebo se hrou stal až nedávno?
Je celý svět jevištěm a muži a ženy jen pouhými herci?
Vyvěrá vášeň z lásky nebo láska z vášně?
Záleží na tom vůbec?
Řeka musí znát svůj pramen a pramen musí vědět, kterou řeku napájí.
V některých případech je čirý nesmysl pídit se po příčině a následku.
Některé věci zdánlivě povstanou z ničeho a v nic se zase obrátí."

Maločešství

21. října 2008 v 9:42 | Hermit |  Ze života hmyzu
Proč nemůže být Čech nejlepším? Protože určitě existuje mnoho Američanů nebo Evropanů mnohem a mnohem lepších. To je myšlení, které nazýváme "Maločešstvím", to je přesně to naše schovávání se a poukazování na malé poměry české. Jsme přece malá bezvýznamná země, v níž prostě nemůže být nikdo tak dobrý, aby obstál ve světovém měřítku. To je cesta našeho zakrňování, to je naše demotivace. Ale proč tomu tak je? Nikdo netvrdí, že nejlepší z Čechů musí být zákonitě nejlepší na světě, my ovšem tuto možnosti ani nechceme připustit. Vždyť v Americe je tolik vzdělaných lidí, tam bude jistojistě někdo lepší. Proč? Nemělo by to být naopak? Potřebujeme možnosti, potřebujeme motivaci. Naopak to oni "velcí" musí ukazovat na malé poměry české. Oni se musí bát a nepřipouštět, že by z takového nic uprostřed Evropy mohl být někdo lepší než jsou oni. My prostě musíme věřit, že tu někdo takový je. Věřit, že z naší malé země pochází nejlepší ze svých oborů, které nám celý svět závidí, a příště to můžeš být třeba TY. Jen tak vylezeme ze své ulity. Jen tak se přestaneme schovávat v tom našem doupěti ve střední Evropě. Jen tak se staneme plnohodnotným národem srovnatelným s Američany, Brity, Francouzi či Němci. Jen tak přestaneme být těmi "malými" Čechy.

Kam dál